Není důležité vyhrát,ale nasrat toho kdo tě porazil!

Katty - Příběh 13.díl - Memories + New mision

10. dubna 2013 v 18:52 | Katty-Hinata
Tak - vidíte dobře. Odhodlala jsem se (zase twl od února/februára xD) k dalšímu dílu. Bude poněkud kratší, protože to je jen taková zápletka z minulosti. Tentokrát budu psát část tohohle dílu z pohledu "Katty byla tamta a tamta...". No, jenom část tohoto dílu bude věnovaná tý vzpomínce. Tak snad se vám to bude líbit ;))

Memories + New mision!



Katty bývala uzavřené, plaché, nesmělé a mírně nemotorné dítě. Neměla moc kamarádů. Nejčastěji byla s Tomoyou, který v té době ještě nedostával tolik misí. Tenkrát, před šesti lety měla Katty několik dlouhých pramenů vlasů přes své oko. Rozpuštěné vlasy, které jí zahalovaly půlku obličeje a jedno nádherně zelené oko. Jedna událost jí však změnila po zbytek jejího života…


Katty seděla u stromu. Objímala si kolena, až se choulila do mírně většího klubíčka. Přes ramena měla rozpuštěné, dlouhé hnědé vlasy.
"Hej, ty tam dole." Ozval se nějaký chlapecký hlas. Katty vzhlédla směrem nahoru a uviděla blonďatého chlapce. Nebylo mu moc vidět do tváře, protože se na něj Katty koukala z jiného - méně dobrého - úhlu.
"Um…" zakuňkala Katty.
"Osobo, mluvím s tebou!" řekl opět chlapec a ukázal na ni prstem. Tohle zacházení Katty neměla vůbec ráda. Proto se trošku 'rozjela'.
"Tak co sakra chceš?!" vyhrkla Katty na chlapce a pak, když si uvědomila, že zakřičela, mírně se začervenala.
"To už je lepší." Řekl chlapec a ze zvuku co mu vyšel z úst, Katty usoudila, že se směje. Hned jak to slyšela, podívala se opět se stydlivým pohledem k zemi. Chlapec si zřejmě všimnul jejích dlouhých vlasů, které měla i přes oko. Něco mu vnuklo nápad.
"Podívej se na mě."řekl chlapec , kleknul si naproti a Katty se na něj podívala. Ovšem ihned ztuhla. Viděla, jak vytahuje z kapsy kunai. Chlapec vůbec neváhal, vzal její vlasy které měla přes oko do ruky a přeřízl je kunaiem.
Chvilku bylo ticho. Po malém tichém okamžiku se Katty v očích leskly slzy.
"P-proč jsi to udělal…?"ptala se a popotahovala.
"Protože takhle jsi mnohem hezčí."řekl chlapec s úsměvem a mírným začervenáním, které Katty opět neviděla. Dívenka si po menším šoku utřela slzy a na oplátku se usmála.

"A snaž se taky trochu s někým skamarádit, samota totiž nesluší nikomu."řekl, otočil se a zamával. Katty seděla nehybně u stromu, jako ochromená. Chlapec se od ní ale čím dál víc vzdaloval. Katty na něj začala křičet, jak se jmenuje. Nevěděla, proč se nemůže hýbat.
Když j chlapec zmizel z dohledu, opět se opřela o strom. Usmála se.
"Je tu nějak moc světla na mě."řekla a podívala se na oblohu, kde jasně svítilo slunce. Pohled jí nutil k tomu, aby se zakřenila.
Najednou uslyšela dívčí smích.
"Jsi celkem vtipná, víš to?"řekla nějaká dívenka s krásně tmavými růžovými vlasy. Katty se na ni udiveně podívala. Za ní stála ještě jedna, taková malá blondýnka.
"Vážně?"usmála se Katty.
"No, sensei nám řekla: "Jdeme zpátky do akademie. Seřaďte se, ať vás můžu spočítat." A pak jsme tě uslyšely křičet na někoho." Řekla ta blondýnka, co stála v pozadí.
"Tak dobře, jdeme."řekla růžovovlasá dívka a chytla Katty za ruku.
"Mimochodem, to je nějaký zvláštní sestřih…Kdo tě stříhal?" zeptala se blondýnka, když utíkaly směrem k jejich třídě. Všechny se začaly smát.
Později z těch dívek vylezlo, že se jmenují Yoake a Mawa. Tyhle tři se pak staly velmi dobrými kamarádkami. Vydrželo jim to snad i dodnes…
________________________________________________
"Hej lidi!" zekřičel Ari na mě a Hitoriho. Čekali jsme totiž na TenTen-sensei. Vlastně i na Ariho, když na to přijde...
"Co zase?" řekla jsem se založenýma rukama v bok a koukla se na oblouk nad mostem, kde Ari stál. Stála za ním i TenTen-sensei. Jakmile jsem jí uviděla, musela jsem se zeptat: "Proč jste nás sem zavolala?"
"To jsem chtěl říct já!" rozbrečel se úmyslně Ari.
"No tak to řekni, ne?" řekla TenTen-sensei Arimu, který jí už jen děkoval pohledem.
"Máme novou misi!"zakřičel s nadšením Ari.
"Tady váš kámoš za mnou přišel akorát, když jsem byla u Hokageho zažádat pro novou JINOU misi. Pak začal Hokageho přemlouvat, jestli bychom nemohli dostat lepší misi a ten nakonec svolil." řekla TenTen-sensei a bouchla pochvalně Ariho do zad. Ten ovšem neudržel rovnováhu a spadl z oblouku.
"E-eh...." svíjel se Ari na zemi s jednou velkou boulí na hlavě.
"A co to je za misi?" zeptal se Hitori. TenTen seskočila dolů na most, pomohla Arimu zpátky na nohy a pak položila Hitorimu ruku na hlavu a procuchala mu vlasy. Pak se sklonila a koukala mu přímo do tváře.
"Nejdřív si musím otestovat vaše schopnosti." řekla s úsměvem. Hitori se na ní upřeně koukal.
"A co budeme dělat?! Budeme zadržovat zločince? Potlačovat zlo a rozšiřovat dobro? Učit se tajné technijy?" vystartoval Ari. TenTen ho ránou uzemnila.
"Ne...Bude to něco extrémně složitého. Na to by se snad ani jounini neodvážili. Možná by jim tento úkol ani snad nebyl svěřen. Vážně, myslím si že to zvládnete jenom vy!" pokračovala. My jsme ji pečlivě pozorovali. Byli jsme tak nadšení. Hlavně Ari. Úplně se mu leskly oči a zářily.
"A tím úkolem je....." protahovala to. Bylo to schválně, chtěla nás tak udržet navnaděné.
"Co?Co?Co?!" skákal nadšením Ari.
"Chytání koček!" řekla TenTen s úsměvem. Nnám všem ovšem ten úsměv ze tváří zmizel. Když jsem s epodívala na Ariho, byl úplně otrávený. Ovšem, z poloviny všechno co říkala byla pravda. No tak dali byste joninovi za misi 'Chytání koček'? Já teda ne.
"Ne,díky." řekl Ari a otočil se.
"Pak tedy nebude ta velká mise." řekla Tenten a založila ruce. Hned jak tohle Ari uslyšel, okamžitě chtěl tu misi vzít. TenTen se celou dobu smála. Pak jsme tedy všichni přikývli a šli jsme na ty kočky. Byl to celkem záhul - bylo jich totiž 7. Panička má zřejmě moc ráda kočky. Všichni jsme byli jak obalení chlupy,tak i poškrábaní. Ale všichni jsme byli natěšení na následující misi. Ještě nám nebylo sděleno,co jsme to přesně měli dělat,ale i tak...
"Zítra se mi hlašte zase u mostu." řekla TenTen-sensei a odešla. Proč taky ne,že? Vždyť to má tak blízko domů. Já to samé říct nemůžu. Rozloučili jsme se a já běžela domů.
"Jsem doma!" zavolala jsem, když jsem otevřela dveře.
"Vítej doma." řekla mamka která akorát šla z ložnice do kuchyně.
"Zítra jdu na misi." oznámila jsem jí a napila se mléka co bylo na stole.
"Vážně? Na jak dlouho?" zeptala se. Ovšem,já to nevěděla.
"Noo...řekněme, že to ještě tak přesně nevím." podrbala jsem se za uchem.
"Ještě půjdu dneska za Hokagem, žádat o misi, tak se ho zeptám." řekla mamka a mírně se usmála. Taťku jsem neviděl, zřejmě měl zase hlídku na hranicích.
"OKey!" souhlasila jsem s ní a usmála se.


Tak tohle byl konec té mojí nové části :D
Doufám že se to líbilo a s dalším dílem bych snad neměla tolik meškat :D
Báj báj!! *w*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš facebook?

Jasně a kdo ne? 73.3% (11)
Nemám 0% (0)
Mám Skype 13.3% (2)
Mám ICQ 13.3% (2)

Komentáře

1 Yuki Yuki | 11. dubna 2013 v 16:39 | Reagovat

Jako vždy je i tahle kapitola úžasná a jsem moc zvědavá na další (co to bude za misi?!; no prostě moooc zvědavá) :-D

2 Tayuš Tayuš | Web | 13. dubna 2013 v 10:59 | Reagovat

Super kapitolka *-* ... :33 těším se na další.. :3

3 Aiko Aiko | E-mail | 15. dubna 2013 v 21:02 | Reagovat

už aby tu byl další díleček *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Roy Mustang FanBar
Roy Mustang gif