Není důležité vyhrát,ale nasrat toho kdo tě porazil!

Katty - Příběh 5.díl - Myšlení...

11. srpna 2012 v 12:00 | Katty-Hinata


Ráno jsem jako vždy vstala. Šla jsem do kuchyně,připravila si jenom čaj,nějak se mi nechtělo snídat. A jako obvykle jsem si vzala tašku s věcmi a šla na akademii.
"Katty!" zavolal na mě někdo ze zadu,když jsem byla už dál od domu. Otočila jsem se a viděla Zakura.
"Zase ten blb?" ušklíbla jsem se. Mezitím mě Zakuro dohonil.
"Ahoj." řekl a přiblble se usmál.
"Zdarec." oplatila jsem mu pozdrav.
"Co je s tebou? Jsi úplně jiná." podivil se.
"Jediný co bylo divný,je to, že jsem byla nějaká moc hodná. Právě poznáváš pravou Katty!" řekla jsem sebevědomě a v tu chvíli jsem se mohlá válet smíchy na zemi,jenže já,jako zkušená herečka,jsem to lhaní ustála.
"Vážně? To abych si dával bacha." řekl a začal se smát.
"Čemu se sakra směješ?!" bochla jsem ho do hlavy,kde se mu samozřejmě udělala velká boule.
Nachvilku ztichnul a pořád se tak blbě šklebil.
"Je ti něco?" zeptala jsem se ho,protože už mě štvalo,jak se na mě kouká.
"Ne..." řekl a držel se za hlavu,zřejmě ho to bolelo. Musím si hlídat svoje síly.
"Hahahaha! " začala jsem se tomu smát. Tak když si sami pro sebe říkáte "Musím si hlídat svoje síly" nezní to divně?
"Tak tohle teda nechápu." řekl zvláštním tónem Zakuro.
"Co?" zeptala jsem se ho,ale nepřestávala jsem se smát.
"Proč se sakra směješ?"
"Ale nic." řekla jsem,ale pořád jsem se musela smát. Konečně jsme došli k akademii,kde na mě čekali holky a na Zakura ty dvojčata.
"Přiletěli nám hrdličky." smáli se Tetsu a Tanoshi.
"Čau kluci." řekla jsem jim. Ovšem hned jak jsem dořekla,dala jsem jim oboum ránu do hlavy až si oba dva sedli a drželi se za hlavu.
"Jaký hrdličky sakra?!" zakřičel jsem na ně a založila ruce.
"Omlouváme se..." řekli oba dva. Já v tu chvíli měla klid. Šla jsem za holkama,ale pak jsem si všimla jak jsou obě dvě ztuhlý jako nanuky. A ještě k tomu se tak divně tvářili....Jako by mě chtěli zastavit,abych jim nedala ránu. Ale když mě někdo naštve,tak se neznám.

*mezitím u kluků*

"Au,au,au..." řekl Tetsu.
"No jo...já mám taky pořádnou bouli..." řekl Zakuro a divně se ksichtil.
"Za co?" zeptal se ho Tanoshi.
"Ani nevím..." řekl Zakuro...

*opět známý obraz*

"P-proč jsi jim dala ránu?" zeptala se mě Yoake.
"Za blbý kecy." řekla jsem s lehkostí.
"OK,ale nás nezmlátíš,že ne?" zeptala se Mawa.
"Vám nikdy." řekla jsem a usmála se. "Tedáá..." když jsem tohle řekla začaly jsme se všechny smát. Pak ale zazvonilo a bohužel jsme se s Mawou musely rozloučit. Proč musí sedět až ve předu? Já bych tam sedět nechtěla,já nikdy nechtěla sedět vpředu. O hodinách si kreslím,takže kdybych seděla ve předu,asi by si mě sensei všiml. Nevím jak to s učením a ostatním dělám.... Mám to prý po mamce. Nějak....nějak mi jde učení samo od sebe.
"Dobré ráno žáci." vešla do místnosti Ayame-sensei. Jsem nejradši,když máme Ayame-sensei na vyučování. Škoda že není hodina taijutsu,nebo o zbraních.
"Jak víte,brzy se mnozí z vás,doufám že všichni,stanete geniny. Měli byste trénovat a vypilovat všechny techniky,které jsou potřeba ke složení zkoušek. Jako třeba "Bushin no jutsu" (klon) nebo "Kawarimi" (náhrada). Proto tuto hodinu máte trochu volnější. Což znamená,že všichni se přesuneme k velké hale a tam můžete trénovat." řekla a všichni se začali radovat.
"Arigato Ayame-sensei!" říkali všichni dokola.
Byla jsem taky ráda. Chtěli jsme se s holkama někdy sejít abych jim pomohla s technikami.
"Tak jdeme?" zeptala se Mawa,které jsem se vážně lekla...v jednu chvíli tam nebyla a v druhou už jo... Trochu mi to nahání strach.
"J-jasně..." řekla jsem a opět známý fackaface /fackafejs/,ale šly jsme.

"Bushin no Jutsu!" doskládala pečetě Yoake.
"Eh...super..." řekla jsem a podívala se na toho ... co to bylo?
"Zase špatně!" naštvala se Yoake.
"To časem vypiluješ." povzbudila jsem jí.
"No jasně..." řekla a sedla si na zem a obejmula si kolena.
"Jen se víc snaž.." řekla jsem jí,ale kdybych se k ní ještě víc přiblížila, byla bych už v nebezpečné zóně a to nechci riskovat..
"Ano!" slyšela jsem Mawu.
"Tak konečně střed?" otočila jsem se na Mawu,která házela kunaie a shurikeny.
"Jo! Už po 4!" radovala se Mawa. Moc neuměla zacházet se zbraněmi. Spíš,jako lékařský ninja by měla trénovat obranu,ale ta jí celkem i jde.
Mě jde prakticky všechno,takže si myslím že mám zkoušky v malíku. Pak mi ale někdo zaťukal na rameno. Otočila jsem se a viděla Ayame-sensei.
"Ahoj Katty." řekla a usmála se.
" Ayame-sensei,děje se něco?" zeptala jsem se jí.
"Ne,nic se neděje,jen jsem se na tebe chtěla podívat.
"Aha,tak tady mě máte." řekla jsem a měla jsem úsměv snad od ucha k uchu .
"Už se tatínek vrátil z mise?" zeptala se mě s docela vážnou tváří.
"Ne,proč?" zeptala jsem se,nechápala jsem,proč má tak vážnou tvář.
"Ale nic." řekla a odešla. To je divné... Nikdy takhle vážná nebyla,když jsem se zmínila o taťkovi.
"Katty! Jdeme!" začaly na mě volat holky. Byla jsem nějak....ježišmarjá! Já teď nějak hodně přemejšlim! To je hrozný! Zachvilku se mi převaří mozek. Pak jsem si jich všimla a šla za nimi,protože už bylo po hodině.

"Konečně jdu domů." radovala jsem se v duchu.
"Katty...!" řekl nějak divně hlas který dost dobře znám. Otočila jsem se a uviděla Hitoriho jak drží kunai a dva shurikeny.
"Co se děje Hitori-kun?" zeptala jsem se ho,trošku koktavým hlasem. Nějak často se s Hitorim nebavím.
"Upadlo ti to." řekl a podal mi ty shurikeny a kunai.
"Ah,děkuju." poděkovala jsem mu a usmála se. Hitori se troku začervenal,ale to mohlo být čímkoli.
"Tak ahoj." řekl a rozběhl se za Raiem.
"Ahoj." řekla jsem a otočila se domů.

Když jsem přišla domů,lehla jsem si unavená do postele. Proč se mě na to Ayame-sensei jenom zeptala tak vážně?.... Nevím.... Zase přemýšlím! Mě to tak nebaví! Ale teď je toho na mě celkem dost... A ani nevím,kdy se mamka vrátí... Snad brzo... Škoda že tu není Tomoya-nii-san... Já bych ho tu tak moc chtěla mít. Hrozně se mi stýská. Najednou jsem něco uslyšela venku.
Běžela jsem se podívat jestli to není mamka,taťka nebo Tomoya. Byla jsem
celkem natěšená.S Nadšením jsem otevřela dveře a před nimi stála Yoake...
Plakala....
"Co ti je?" zeptala jsem se jí a chytila jí za ramena. Yoake se rozbrečela snad ještě víc.
"Pojď dovnitř." řekla jsem jí a šly jsme spolu do mého pokoje. Sedly jsme si na postel.
"Oni nechtějí,abych byla kunoichi..." řekla Yoake,která pořád brečela.
"Kdo?" zeptala jsem se jí.
"Moji rodiče." odpověděla mi a utírala si slzy.
"A proč?" ptala jsem se jí.
"Chtějí abych byla vzorná dáma...Prý nechtějí za dceru nějakou kunoichi ....Už mi i určili ženicha.." řekla mi a objala mě.
"A kdo to je?" zeptala jsem se a pevně ji držela.
"Syn feudálního pána..." řekla a brečela mi v náručí.
"Ale...ty nechceš,viď?" řekla jsem a pohladila jí po vlasech.
"Ne...nechci...Vždyť...neměla bych si svého muže vybrat sama?" řekla Yoake a podívala se mi do očí.
"Podle mě ano." řekla jsem a letmo se usmála.
"A Víš co..?" řekla Yoake.
"Copak?"
"Já jim řeknu,že kunoichi budu,i proti jejich vůli a svého muže si vyberu sama." řekla a odhodlaně se mi podívala do očí. Už jsem v nich viděla tu známou Yoake.
"Řekni jim to." povzbudila jsem jí s úsměvem.
"Já jim to řeknu ať se jim to líbí nebo ne!" řekla motivovaně Yoake a zaťala pěst.
"Tak je to dobře." řekla jsem jí a utřela jí slzu na tváři.
"Děkuju Katty,moc jsi mi pomohla." řekla a objala mě.
"Namáš za co." řekla jsem. Najednou jsme obě uslyšely klepání na dveře.
Šla jsem tam pomalu...Uslyšela jsem i povídání:
"Jestli tu nebude,tak jsme v háji." Docela jsem měla strach,ale proč by někdo...kdo by chtěl někomu ublížit,klepal? Zase! Přemýšlím! Já nechci! Ale teď se musím soustředit.
"A jsi si jistý že tu Yoake-sama bude?"
Pak už mi to nějak začalo šrotovat... Ale pak mě Yoake chytla za rameno a řekla:
"To je v pořádku,Katty. Jdou pro mě." řekla klidným tónem.
"J-jo.." řekla jsem úplně mimo. Yoake otevřela dveře.
"Vy Hledáte mě?" zeptala se jich.
"A-ano! Yoake-sama,pojďte s námi prosím...!" řekli oba dva najednou. Divný..
"Půjdu sama!" řekla rozhodnutě a šla.
"A-ahoj..." řekla jsem takovým tichým tónem. Někdy mě Yoake dost překvapuje.
Tak snad to dobře dopadne... Protože kdyby Yoake pár dní před zkouškami odvolali z akademie,bylo by to docela...zvláštní. Bylo by mi divně a byla bych smutná...
Ale! Doufám jen v to nejlepší a myslím že se toho Yoake jen tak nepustí. Je něco jako pes,který nepustí,dokud mu neřekne jeho pán,jenže ona je svůj vlastní pán. Nejde jí tak lehce poroučet... Někdy mě vážně udivuje.
Oddechla jsem si,zavřela dveře a šla si lehnout do pokoje...

Tak snad se dílek líbil =DD
To s tou Yoake nebylo v plánu,ale nějak jsem to prodloužit musela xD
Zatím papík *-*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ayumu Ayumu | 11. srpna 2012 v 16:07 | Reagovat

zaujímavý diel, teším sa na další :D zaujíma ma kto boli tí týpci na konci :D

2 Mawa Mawa | Web | 11. srpna 2012 v 21:23 | Reagovat

*-* ...prej "Zase ten blb?" xDD chudák xDDD. U tohodle dílu jsem se opradvu pobavila :DDDDDDDDD. A to prodloužnení s Yoake ten příběh ještě víc zkomplikovalo a spestřilo :D lepší a lepší ;DD.

3 Kesie-chan Kesie-chan | 17. září 2012 v 21:39 | Reagovat

Áááá ty mě zabíííjíííš ,hnedka jdu na pokračování a shrnu ti vše na konci *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Roy Mustang FanBar
Roy Mustang gif